Socha sv. Vavřince v Rabštejně nad Střelou

V travnatém svahu naproti muzeu a informačnímu středisku na náměstíčku v Rabštejně nad Střelou stojí dvě sochy, jednou z nich je i sem na konci 20. století přenesená socha sv. Vavřince.

O „obyčejných“ sochách je problém najít potřebné informace. Naštěstí je socha k nalezení na webu Památkového katalogu. A po delším úsilí jsem objevil další údaje na webu obecního úřadu Žihle.

Pískovcová socha se soklem z místního materiálu stála původně na západním konci Rabštejna při cestě k Vranovu a do Manětína, přenesena byla v roce 1988 (podle jiných zdrojů 1990). Ve vojenském mapování v místech původního umístění jsou při silnici zakresleny kříže, ale nelze přesně identifikovat, který patří které památce, která tu původně stála.

Socha je poprvé zmíněna v soupise náboženských památek v polovině 19. století: „Byla zhotovena pěkně z hrubšího pískovce a v roce 1837 natřena tmavozelenou olejovou barvou. Nese nápis S. Lorenz“.

Sochu nechal zhotovit Šebastián Pötting. V roce 1837 ji nechal nově natřít Wenzl Terlesch, nájemce pivovaru.

Pískovcový podstavec o rozměrech 12 x 130 x 120 cm nese mohutný hranolový sokl, zdobený kvádrovou bosáží (tesané spáry). Na něm leží vyšší ustoupená deska (25 x 85 x 70 cm), jejíž horní část v profilu zvlněním zúžena, nese hranolový soklík se zdobenou čelní stranou a volutovými příponami na bocích (125 x 75 x 45 dole / x 75 x 75 krycí deska). Na bočních volutách zavěšené festony po celé délce volutových přípor.

Na soklíku spočívá kamenná deska, nesená masivní, velmi vysokou „hlavicí“, na stranách v profilu zdola ke středu se rozšiřující četnými oblouky, odstupněnými a vlnovkami a podobně v horní polovině se zužující vlysem reliéfního rostlinného dekoru. Na ní pak socha sv. Vavřince. Střední část desky nad kvádrovým soklem, sokl a hlavice mírně předsunuta. Ve středním pravoúhlém poli kartuš z perlovce, doplněná rozvilinami; kartuš ve vpadlém poli s vypuklým zrcadlem má rytý nápis: “S : LAV / RENTIVS” – pod ní je rozvilinové reliéfní voluty.

Socha světce v mírně nadživotní velikosti (210 cm), v mírném kontrapostu, s pravou nohou předsunutou a opřenou o kvádřík. Levou rukou drží světec před sebou rošt (nástroj svého umučení), opřený zpředu o levou nohu, pravou ruku má opřenou na prsou. Oděný je v tradičním ikonografickém schématu jako jáhen v dlouhou bohatě řasenou albu, přes kterou má dalmatinku s kapucí, s rozparky na bocích a kolem krátkých rukávů a na dolním okraji ozdobně lemovanou. Kapuce je s třemi cípy, ukončenými třásněmi. Tvář bez vousů, mladistvý obličej. Na hlavě osazena kovová svatozář.

Na bočních volutách zavěšené festony po celé délce volutových přípor.

Materiál: sokl – hrubozrnný pískovec, socha – jemnozrnný pískovec; celková výška soklu cca 3 m.

Víc se najít nedá