weby pro nejsevernější čechy

Pomník Josefa Führicha v Chrastavě

This entry is part 367 of 532 in the series Sochy, skulptury, statue, mozaiky, reliéfy, památníky

V parku před místní základní školou v Chrastavě stojí pomník Josefa Führicha.

Před základní školou stojí uprostřed „kruhového objezdu“ chodníků bronzová busta nejslavnějšího chrastavského rodáka, malíře Josefa Führicha (1800-1876).

Na nepravidelném kruhu ze dvou vrstev pískovcových bloků stojí nízký sokl, na něm tvarovaný podstavec, nesoucí nad horní římsou další sokl s nápisovou cedulkou a především bustu slavného malíře.

Josef Führich byl v 19. století po třicet let profesorem na vídeňské výtvarné akademii. V jeho tvorbě převažovaly náboženské a historické motivy. Maloval také oltářní obrazy zejména pro kostely v Rakousku a na jižní Moravě. Po velkém požáru města v roce 1855 přispěl finanční částkou utrženou z prodeje několika svých děl. Do nově rekonstruovaného kostela sv. Vavřince věnoval roku 1868 svůj oltářní obraz „Maria v zeleni“ (Madona v zeleném loubí), na kterém je věnování: „Kostelu mého milého rodného města Chrastavy“.

Führichova busta byla mezi kostelem a nově postavenou školou odhalena v roce 1898.

O pomníku psaly v roce 2007 chrastavské noviny:

Již neuvěřitelných patnáct let stojí v parku před školou za kostelem obnovený pomník nejvýznamnějšího chrastavského rodáka. Na žulovém podstavci je umístěna nadživotní bronzová busta slavného malíře, kterou vytvořil vídeňský sochař prof. Karl Kundmann. Pomník byl původně odhalen 7. srpna 1898. Když byla v roce 1885 uspořádána velká výstava Führichových obrazů, výtěžek se stal základem pro finanční fond na zhotovení pomníku. Velkou sumou přispěl tehdy také hrabě Franz Clam-Gallas, poslední mužský potomek rodu Clam-Gallasů, který zemřel v roce 1930. Po roce 1945 čeští přistěhovalci z vnitrozemí Führichovu bustu odstranili. Nebyla naštěstí poškozena a byla celá desetiletí uschována v depozitáři městské knihovny. Na místě bývalého Führichova pomníku byla v roce 1961 umístěna (betonová) socha novináře a spisovatele Julia Fučíka (1903 -1943), který se stal symbolem českého protifašistického odboje. Teprve v květnu roku 1992 – tři roky po „sametové“ revoluci – byla původní busta velkého malíře umístěna zpět na své původní místo. Při té příležitosti navštívili Chrastavu také žijící Führichovi potomci z Německa, Rakouska a Švýcarska.

Vzpomínka na nejslavnějšího chrastavského rodáka:

Josef Führich se narodil 9. února 1800 v Chrastavě. Jeho rodný dům v ulici Víta Nejedlého je dnes pobočkou městského muzea. Pocházel z poměrně chudé rodiny z dvanácti dětí. To nebylo tehdy nic mimořádného, nepřekvapuje ani to, že se dospělosti dožily pouze dvě děti – on a jeho mladší sestra Marie. Dětství prožíval stejně jako jeho vrstevníci, jen s tím rozdílem, že již od pěti let udivoval dospělé svým výtvarným nadáním. Chodil pravidelně do kostela (to bylo tehdy naprostou samozřejmostí), dokonce zpíval na kůru. Každým rokem pomáhal svému otci Wenzelovi malovat a vystřihovat stovky betlémových figurek, které pak chodili spolu prodávat po celém okolí. Aby mohl jít studovat na uměleckou školu, k tomu neměl otec dost peněz. Když uviděl jeho kresby majitel grabštejnského panství, hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas, slíbil, že bude veškerá jeho studia platit on. A svůj slib splnil. Aby měl student i daleko od domova dobré rodinné zázemí, přestěhovali se na několik let oba rodiče, sestra i babička do Prahy. Josef studoval na pražské malířské akademii a potom následovaly ještě dva roky studia v rakouské metropoli – ve Vídni. Patřil k nejlepším a nejpilnějším studentům, proto mu byl umožněn ještě dvouletý pobyt v Itálii. Pro mladého umělce to byla jedinečná příležitost, jak poznat originály světoznámých italských malířů, např. Tiziana, da Vinciho, Michelangela, Raffaela a dalších. V Římě se setkal s bavorským králem Ludvíkem II, který jej zval po skončení studií do Mnichova. Führich tehdy tohoto pozvání nevyužil. Velký dojem na něho udělalo setkání s maďarským dobrodruhem Beňovským. Měli naprosto odlišné povahy, a právě proto klidný Führich byl přímo okouzlen neuvěřitelnými dobrodružstvími maďarského světoběžníka. Během dvouletého pobytu ve slunné Itálii poslal rodičům a sestře celkem 31 dlouhých dopisů, v nichž velmi podrobně popisuje italskou přírodu, zvyky, jídla a různé události, jichž se stal svědkem. Více než 35 let působil potom na vídeňské umělecké akademii jako profesor historické malby. Byl od dětství velmi zbožný, a tak není divu, že většina jeho obrazů má náboženský motiv. Stal se přední postavou skupiny umělců – nazarénů. Vytvořil téměř tisíc oltářních obrazů. Zbytek jeho tvorby jsou obrazy s historickými náměty. V roce 1861 byl samotným rakouským císařem Františkem Josefem I povýšen do šlechtického stavu (rytíř). V bouřlivém roce 1848 byla vídeňská akademie na mnoho týdnů uzavřena. Führich se s manželkou Bertou, roz. Kratzmannovou, a synem Lukášem přestěhoval do severních Čech, a to do Krásné Lípy, kde žil jeho švagr. Malířův syn Lukáš se nestal po otcově vzoru umělcem, ale právníkem. V roce 1876 Josef Führich ve Vídni zemřel, o dva roky později než jeho manželka. Jeho hrob nalezneme ve vídeňské čtvrti Grinzing.

Series Navigation<< Socha sv. Jana Nepomuckého v ChrastavěPomník neznámého určení v parku v Českém Krumlově >>
Tagy