weby pro nejsevernější čechy

Pomník Osvobození Americkou armádou v Tachově

This entry is part 232 of 408 in the series Sochy, skulptury, statue, mozaiky, reliéfy, památníky

U kostelíka sv. Václava v Tachově na místě bývalého hřbitova stojí od roku 1990 pomník Osvobození Americkou armádou.

Jde o poměrně nezvyklou realizaci, protože památník je keramický. Jeho autory jsou manželé-keramici Alena Burešová a Milan Vendi Hůrka, žijící v Tachově.

Podrobně o něm zde ->

3. května 1945 byl Tachov osvobozen Američany. Hned při prvním výročí této události byla na pomník první světové války osazena jednoduchá kamenná deska s nápisem, která tuto událost připomínala. V roce 1950 byl ovšem památník zlikvidován, deska zmizela a na daném místě byl instalován „husitský“ památník. Na konci osmdesátých let ji však nalezl Jan Čaj pohozenou v trávě zahrady jeslí v Panenské ulici.

Po listopadu roce 1989 se i v Tachově okamžitě objevila myšlenka Památníku osvobození, jehož součástí by byla i nalezená deska. Ujali se jí manželé-keramici Alena Burešová a Milan Vendi Hůrka, zdejší nejvýznamnější výtvarníci. V pohraničním Tachově, který platil za komunistickou baštu, měli za minulého režimu pověst problémových lidí, kteří si dokázali uchovali čistý štít, což zejména Aleně Burešové, závislé na veřejných zakázkách, přinášelo značné komplikace. Během revoluce se rovněž aktivně angažovali ve zdejším Občanském fóru jako jeho zakládající členové.

Bylo rozhodnuto, že nový památník by měl být na původním místě a husitský památník byl tudíž dobrovolníky z řad Občanského fóra přemístěn do Zámecké ulice. Jako termín odhalení byl stanoven 26. duben 1990, který sice nepřipadal přímo na výročí, ovšem v regionu byla v té době přítomna americká velvyslankyně Shirley Templeová-Blacková, která pak pomník odhalila. Pro výtvarníky to znamenalo hektickou tříměsíční práci. Původní deska nakonec do památníku zakomponována nebyla a nahradilo jí jiné řešení, které navrhl architekt Vratislav Kučera, které nicméně v nápisu vychází z původní desky. Návrh pomníku ještě postaru schvalovala umělecká komise ČFVU (rozhodla v únoru, zasedali v ní sochař Karel Němec a přímo architekt Kučera). Ovšem hned na Silvestra 1990 byla koule zničena z hloupé opilecké sázky mladým vandalem, který ji rozbil sekyrou, autoři ji však vzápětí obnovili. Asi 2003 se v dříku objevila prasklina, která se postupně začala rozevírat, takže v roce 2007 byl nahrazen. V nové verzi je jednodušší, chybí patka.

Památník je zhotoven ze šamotu a elektroporcelánu, trojdílný sokl s nápisem na zemi před ním je ze žuly.

Památní o rozměrech 310 x 140 x 35 cm má podobu keramického sloupu s plastickou hlavicí, v níž je koncentrován jeho obsah. Textová část je vyřešena v podobě pamětní desky, určené i pro pokládání věnců, osazené před sloupem v úrovni terénu, v níž jsou napříč zasazeny tři nízké žulové kvádry umístěné seriálně za sebou, nesoucí nápis: OSVOBOZENÍ TACHOVA / AMERICKOU ARMÁDOU / 3. KVĚTNA 1945. Přestože se tedy nakonec – nejspíš z důvodu celkového architektonického řešení místa – neuskutečnil původní záměr vrátit sem přímo originální desku, je důležité, že nápis téměř přesně opakuje její nápis: Osvobození Tachova / 3. května 1945 / Americkou armádou.

Hlavice má podobu zlaté koule, zasazené mezi dvě křídla, jejichž pera po stranách volně přecházejí v sepjaté dlaně. Obsah památníku vysvětlili v dobovém novinovém článku sami autoři: „My jsme tuhle práci navíc vůbec nechtěli pojednat jako nějaký pomník.,“ rozšiřuje myšlenku Milan Hůrka. „Jde spíše o jakousi plastiku ke kamenné desce, která bude součástí této novodobé symboliky.“ (…) “Rozhodli jsme se pro jakýsi totemový charakter celé té symboliky. To proto, že jednotky americké armády, které přišly do Tachova, měly ve znaku Indiána. Z amerického znaku jsme se nechali inspirovat orlími křídly. Symbolem vyjadřujícím radost by mělo být slunce, jako zlatá koule uprostřed hlavního motivu, ale také ruce, volně zapracované do křídel a postupně se vzpínající vzhůru, do jakéhosi radostného rozevření. Ruce jsou úmyslně detailně zpracované“ – pokračuje ve vyjádření obsahu dokončovaného díla Alena Burešová. „Měly by totiž zároveň vyjadřovat předchozí utrpení a zoufalství; jsou výrazem práce i poranění, které radosti z vítězství předcházela.“ 

Křídla jsou modelována z keramiky, sokl a koule vyrobeny z elektroporcelánu v továrně Elektroporcelán Merklín (Milan Hůrka ta kdysi pracoval jako technolog a Alena Burešová použila tento materiál v celé řadě svých realizací). Zde vypálili i keramickou hlavici. Koule je pozlacená zlatem na porcelán.

Památník se stal využívaným pietním místem, navštěvovaným i těmi, kterým je věnován.

Series Navigation<< Socha sv. Jana Nepomuckého v Bělé pod BezdězemSousoší Čtyři roční doby ve Hluboké nad Vltavou >>
Tagy