Socha Loučení Ježíše Krista s Pannou Marií východně od Stráže nad Nisou

Východně od Stráže nad Nisou u cesty v lukách směrem k železniční trati stojí sousoší Loučení Ježíše Krista s Pannou Marií.

V nedalekém kostele na náměstí se lze dočíst:

V místech, odkud je krásný výhled na strážské okolí, je v mírném kopečku sousoší z roku 1768. Toto dílo nechal postavit Josef Simon z Alt Habendorfu, bydlící v domě č.p.10. Pan Simon provozoval povoznictví a se svým spřežením dopravoval textilní výrobky do Benátek. Při jedné ze zpátečních cest se dostal do blíže neurčené svízelné situace a slíbil, že pokud vše dobře dopadne, nechá v Habendorfu postavit jako poděkování sochu Panny Marie. V dřívějších dobách u ní odpočívaly pohřební průvody z Radčic (kde neměli vlastní hřbitov) na cestě do Habendorfu a modlily se k Panně Marii.

Sousoší je kulturní památkou:

Sousoší s motivem posledního rozloučení Ježíše Krista s matkou Marií stojí na místě zaniklé křižovatky polních cest mezi Stráží nad Nisou a Radčicemi. Památku nechal v roce 1768 zhotovit Joseph Simon. V roce 1873 bylo sousoší restaurováno Antonem Simonem.

Sousoší se nachází na soukromém pozemku. Stojí ve volné krajině na hranici nově vznikající satelitní zástavby. Obec Stráž nad Nisou má zájem o získání sochy do svého vlastnictví.

Barokní pískovcové sousoší s motivem posledního rozloučení Ježíše Krista s matkou Marií stojí na louce (poli) v blízkosti dvou statných topolů, v severním výběžku parcely 607/1. Sestává z pískovcového soklu, stojícího na třech stupních, na němž je umístěno samotné sousoší. Sokl je orientován k východu, po stranách nese reliéfy sv. Veroniky a sv. Josefa. Sousoší bylo zhotoveno roku 1768 neznámým umělcem na náklady Josefa Simona a restaurováno roku 1873 Antonínem Simonem. Josef Simon byl občanem Starého Habendorfu (dnešní Stráže nad Nisou) a rolníkem v č. p. 10. Pole, kde je socha umístěna, jím bylo zřejmě obhospodařováno. Vedle své základní rolnické živnosti provozoval Josef Simon ještě činnost formanskou. Vlastnil koňské spřežení s vybavením pro převážení obchodního zboží a byl členem skupiny libereckých dopravců, kteří každoročně převáželi výrobky předních textilních výrobců z Liberecka do Benátek, odkud pak bylo zboží lodní cestou dopravováno na tržiště v Orientu. Při jedné ze svých cest se Josef Simon dostal do velmi svízelné situace. Přestože není zaznamenáno, co přesně ho potkalo, jako věřící člověk slíbil v této tísni, že když se dostane šťastně domů, dá v Habendorfu jako poděkování postavit sochu. Toto své předsevzetí po návratu skutečně splnil. Pískovcové sousoší bylo postaveno roku 1768 na místě dnes již zaniklé křižovatky polních cest mezi Starým Habendorfem a Radčicemi. V té době ještě Radčice neměly svůj vlastní hřbitov a místní mrtví byli pochováváni na hřbitově u habendorfského kostela. Po postavení sousoší zhruba na poloviční cestě mezi oběma vesnicemi tam pravidelně zastavoval smuteční průvod z Radčic, aby dal odpočinout nosičům rakví, aby se účastníci průvodu pomodlili za spásu pro mrtvého a podle tradice prý také proto, aby se zesnulý také mohl naposledy rozloučit s pohledem na Radčice, které krátce nato zmizí za horizontem.

Vlastní pískovcové sousoší měří asi 175 cm, Ježíš stojí po pravici Panny Marie, jejich ruce jsou zkřížené a pohledy směřují k sobě. Sousoší je umístěno na podstavci vysokém přibližně 230 cm, na jehož přední (východní) straně je dnes již obtížně čitelný rytý německý veršovaný nápis: „Sieh, der Heiland geht um Leiden, ach wie bitter was das Scheiden, ach! Der Mutter bricht das Herz, Jesus spricht es muß geschehen, denn sonst kann die Welt nicht gehen, für das Heil dort himmelwärts“ (Hle, Spasitel kráčí vstříc utrpení, ach, jak hořké to bylo rozloučení. Matce srdce puká, když Ježíš praví, že musí to tak být, jinak by svět nedospěl k výšinám nebeským).

Na zadní (západní) straně podstavce je rytý, dnes již také hůře čitelný nápis, známý i ze staršího popisu (Karl F. Kühn, Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale im Bezirke Reichenberg, 1934, s. 10): „Untter/ Glorreicher Regierung / Seiner Röemischen. K.K. Apost: / . Majestaet Josep? II / , Grund Obrigkeit S = Excelentz / Graff Christian V = Clam: / Zur Zeit Seel Sorger / P = Antonius Kopsch / Ist Diese Statua / Zu Ehren und Gedächnüß / des letzten Traurigen Abscheidts / Jesu Christi / Unsers Erlësers / Von Seiner Gebenede?ten mutter / und Jungfrau / Maria. / Erbaut worden, / Von Josef Simon / aus Habendorff. / Im Jahr MDCCLXVIII.“ (Za slavné vlády Jeho římského c. k. apoštolského veličenstva Josefa II., za vlastníka panství Jeho excellence hraběte Christiana z Clamu a současného duchovního správce P. Antonína Kopsche byla tato socha postavena na počest a připomínku posledního smutného rozloučení Ježíše Krista, našeho spasitele, se svou požehnanou matkou Pannou Marií Josefem Simonem z Habendorfu v roce 1786).

Na zadní straně soklu dole na patce je připsáno: „Restauriert von Anton Simon im Jahre 1873“ (Restaurováno Antonínem Simonem v roce 1873).

Na severní boční straně soklu je reliéf sv. Josefa a na jižní boční straně soklu reliéf sv. Veroniky. Kühn uvádí tyto reliéfy na červeném pozadí, místo sv. Josefa zmiňuje sv. Jana.

Jedná se o velmi kvalitní kamenickou práci z období pozdního baroka. Dynamické expresívní pojetí obou figur, zpracování drapérií, tváří nebo detaily rukou svědčí o práci školeného sochaře s uměleckými ambicemi, přesahující rámec běžné produkce. Sousoší i přes zmíněné poškození nadále vykazuje nesporné umělecké hodnoty a tvoří autentickou součást krajiny v místě dodnes používané historické komunikace. Sousoší je situováno v pohledově exponované poloze v blízkosti horizontu, kde více jak dvě století vytváří přirozenou krajinnou dominantu. Objekt je nejen dokladem umění jeho tvůrce, ale i odrazem doby, která formovala myšlení autora, jeho duchovní svět. Sousoší představuje zároveň významný doklad lidové zbožnosti pozdně barokního venkova.

Rozhodnutí o prohlášení kulturní památkou ->

… Pískovcové sousoší se dochovalo v dobrém stavu až do poloviny 20. století, v druhé polovině 20. století přišlo o některé ze svých součástí: zlacené svatozáře obou ústředních postav, nízké oplocení místa a zejména ruce obou figur …

Další detaily na webu geocachingu:

Sousoší nechal postavit Josef Simon, statkář z Habendorfu (Stráže nad Nisou). Simonovi byli „Fahrenbauer“, sedláci zabývající se také povoznictvím. Každý rok vozili svým spřežením do Benátek liberecké sukno. Toto bylo speciálně zpracované pro bazary Orientu. Z Benátek tam bylo dopraveno lodí. Sedlákům trvala cesta do Benátek 3 měsíce. Při zpáteční cestě dováželi hedvábí, sklo a ze Solnohradu sůl. Na jedné z těchto cest se zmíněný Josef Simon dostal do velkých nesnází a slíbil, vrátí-li se domů, že nechá postavit toto sousoší. Tak se také stalo. V době, kdy bylo sousoší postaveno, byli „Fahrenbauer“ poddáni liberecké vrchnosti a musili pro ni jezdit 72 dní v roce jako robotu.