Socha svatého Antonína poustevníka v Mirošovicích

Na ploše mezi zámkem a hřbitovní kaplí svatého Vavřince v Mirošovicích stojí na nepůvodním místě před domem čp. 21 socha svatého Antonína Paduánského – poustevníka.

Socha je kulturní památkou:

Kamenná socha světce byla zhotovená roku 1716 J. A. Dietzem. Má vysoký hranolový podstavec s reliéfem lobkovického erbu na čelní straně. Světec v poustevnickém ošacení má u pravé nohy jako jeden z atributů prase. 

Socha se původně nacházela na území obce Hrobčice, u silnice Bílina – Hrobčice. Rozhodnutím odboru kultury Okresního národního výboru v Teplicích z 21. 12. 1987 byla přemístěna na současné místo.

Památku tvoří sokl a vlastní socha světce, její celková výška je asi 3 metry. Hranolový sokl, zhotovený z opuky, má dvoustupňový podstavec. Na něj nasedá vlastní sokl, který je v dolní části širší a přes dvě profilace výžlabek – obloun přechází v mírně užší hlavní partii soklu. Na její přední straně se nachází alianční lobkovický erb, provedený ve vysokém reliéfu. Na pravé a levé boční stěně soklu je vyrytou linkou vyznačené prázdné obdélné pole s dovnitř vykrojenými rohy. Takové pole je i na zadní straně, zde jsou v něm navíc vyryty dva protějškově provedené motivy nad sebou. Ve středu stěny jsou motivy rovné, boky mají zvlněné a horní (resp. dolní) okraj je tvarovaný do stylizovaného trojlistu. Sokl je ukončený čtvercovou krycí deskou, která nese další bohatě členěný podstavec vlastní sochy světce. Směrem vzhůru se zužuje a střídají se na něm zaoblené římsy různé mohutnosti (dole je největší) s konkávními úseky a nahoře – pod přesahující profilovanou římsou – je rovná část. Socha sv. Antonína, provedená v podživotní velikosti, znázorňuje čelně stojícího staršího muže, oblečeného do dlouhého přepásaného hábitu a pláště s kapucí. Ta je nasazená na hlavu, plášť kryje obě paže a vpředu spadá v několika výrazných záhybech, Jinak je šat vpředu členěný jen málo a vzadu dosti schematicky. Obě paže jsou ohnuté v lokti, ruce drží světcovy atributy. Levá dlaň drží otevřenou knihu, do níž světec hledí. Kolem ruky a zápěstí je obtočený růženec. Prsty pravé ruky drží za svislé břevno vysoký tenký kříž, směřující diagonálně před Antonínovu levou nohu, kde je opřený o podložku. Světec má na bradě dlouhý vlnitý plnovous, vlasy nejsou viditelné. Pod očima jsou váčky, výrazný je mohutný nos a také nosoretní rýhy. Ústa jsou lehce pootevřená, tvář má vážný výraz. Vedle světcovy pravé nohy sedí na podložce prase se zvonečkem, zavěšeným na krku. Hlavu má mírně předkloněnou.

Socha je kvalitním sochařským dílem významného sochaře Johanna Adama Dietze, dokládajícím vývoj regionálního barokního sochařství. Zároveň je v regionu ojedinělým ztvárněním sv. Antonína Poustevníka (Velikého).

Socha možná nahradila dnes již neexistující sloup se sochou stejného světce z roku 1714, která dle knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji (strana 914) zmizela někdy po roce 1978.

Původní evidenční list památky:

Socha vpravo u silnice Bílina-Hrobčice. Hranolový podstavec, na čelná stěně vysoký relief lobkovického erbu. Zprostředkující část neobvykle vysoká a silně pročleněný přechází v úsek dříku s korint. hlavicí. Na ní mužská postava v poustevnickém oblečení, s prasátkem u pravé nohy. Kámen. 1716 – Johann Adam Dietz. Naprosto neobvyklý případ zobrazení světce. 1971 – Velmi omšelé vlivem povětrnosti, nutná neodkladná konservace a převezení do vhodnějšího místa.

Památkový katalog eviduje dvoje novodobé restaurování – 1985 (přemístění a restaurování), Michael Bílek, Bohumil Zemánek / 2009-2010, Marek Hájek.