Pomník Josefa Willomitzera u kostela Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí

U kostela Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí je v ohradní zdi západně před vstupem pozůstatek pomníku Josefa Willomitzera.
Nad úroveň zdi vyčnívá obdélná plocha, zakončená profilovanou římsou, nad níž pomník pokračuje trojúhelným štítem. Na čelní straně mezi naznačenými pilastry vpadlé pole, v němž jsou umístěny dvě tabule s informacemi o tomto místě – dnes je bohužel horní z nich poškozená… Tabule sem v roce 2018 umístil Horský spolek.

Na první je reprodukce desky pomníku s popisem:

Pomník Josefa Willomitzera

Bronzová deska podmokelského sochaře Fritze Tampeho
jež byla umístěna na tomto místě.

Luděk Smejkal www.facebook.com/horskyspolekbnpl
Vladimír Šefl www.historiebnpl.cz 2018

Na druhé je popis historie místa a informace o Josefu Willomitzerovi, zjednodušená verze textu z webu:

Josef Willomitzer se narodil se narodil 17. dubna 1849 v Benešově n. Pl. a zemřel 3. října 1900 v Praze (pohřben byl na Olšanských hřbitovech). Willomitzer byl německý spisovatel, publicista a básník. Byl šéfredaktorem pražských německých novin „Zeitung Bohemia“ a členem spolku pražských německých spisovatelů a umělců „Concordia“.

Jeho otec se živil jako právník. Poté co jej přeložili do Chebu, žil tam s ním i J. Willomitzer. Otcova předčasná smrt zastihla mladého Willomitzera v šesté třídě gymnázia. O dalších studiích pak již nepřemýšlel a nastoupil do učení k jednomu chebsko-františkolázeňskému knihkupci a vydavateli novin. V té době vznikly první Willomitzerovy humoresky. Také Chebské noviny otiskovaly příspěvky mladého Willomitzera. Na tomto základě povolal Willomitzera Franz Klutschak (redigoval Zeitung Bohemia) do Prahy. Na konci sedmdesátých let 19. století již Willomitzer Bohemii společně s šéfredaktorem Josefem Waltrem řídil. Když Walter v roce 1889 zemřel, řídil již Wilomitzer noviny sám. Šéfredaktorem byl v letech 1888 – 1900.

Josef Willomitzer byl ženatý a měl syna. Pod různými pseudonymy (Wilfred, Willo, Loky Josephus, Bohemund….) psal převážně pro mnichovské noviny „Münchner Jugend“. Působil jako mladý spisovatel. Mimo jiné napsal i text k jedné lidové písni (Štoss an du blasser Junge). Hodně se věnoval i poezii. Výběr z jeho děl: Nejnovější rukopis královohradecký (české dějiny tisíce a jedné noci) – hanlivá parodie. Německy Allerneuste Könihofer Handschrift. Poslední povídky a básně, Humoresken in Vers undProsa, Ins Blaue hinein-heiteren Geschichte , Lauter Unica, Heitere Träume, Německo – rakouský eskymák a mnohé další.

Willomitzerův pomník v Benešově nad Ploučnicí

Na výstavbě pomníku tohoto významného novináře se dohodla Unie německého tisku s obcí Benešov nad Ploučnicí. Plány na zhotovení pamětní desky dodal liberecký architekt ing. Paul Artmann. Willomitzerů bronzový reliéf byl prací podmokelského sochaře Fritéze Tampeho. Samotná deska byla umístěna na starou hradební zeď mezi 300 let starou lípu a Válečnou vzpomínkovou kapli. Samotná oslava se konala v sobotu 2. října 1937 pod názvem „Veselý Willomitzerův večer“ u Černého koně (Slovany). Slavnostní odhalení se konalo následující den v 11.00 hod dopoledne. Slavnostní řeč přednesl Dr. Bacher z Prahy. Pro slavnostní hosty pak byla provedena prohlídka historické části města a památek. V hotelu Jelen se poté uskutečnil společný oběd. Willomitzerova deska se ztratila v květnových dnech roku 1945