Reliéf Jeden den ze života horníka na průčelí Hornického domu v Sokolově

Průčelí Hornického domu v Sokolově je doplněno monumentálním reliéfem s názvem Jeden den ze života horníka.
Wiki:

V průčelí fasády budovy je nad terasou zasazen monumentální reliéf pojmenovaný „Jeden den ze života horníka“. Je umístěn ve 3 metry vysokém vlysu, z toho vlastní sochařské dílo je 2,1 metrů vysoké a 29,27 metrů dlouhé.

Reliéf patřil v době svého vzniku mezi první díla, která zobrazovala obyčejné lidi. Je rozdělen do osmi částí, které vytváří příběh z denního života horníka. Zobrazuje: Loučení s rodinou, Cestu do práce, Přípravu k práci a fárání, dvě části Práce v dole, Vyfárání, Cestu domů a Opětovné shledání s rodinou. Autorem nejvýznamnějšího uměleckého artefaktu z roku 1923 je karlovarský sochař Wilhelm Srb-Schlossbauer.

S námětem přišel pravděpodobně již architekt Wels, protože reliéf je již zakreslen na jeho projektu z dubna 1923, dokonce v realizované podobě. Ke spolupráci byl přizván krásenský sochař Willy Russ. Dlouhou dobu se v české literatuře psalo, že reliéf je dílem sochaře Otto Gutfreunda. Tuto informaci uváděl český průvodce z nakladatelství Orbis už roku 1936. Zatímco česká literatura údaj automaticky přebírala, německá regionální literatura vždy uváděla Wilhelma Srba-Schlossbauera. Teprve od roku 1985, kdy karlovarský historik Stanislav Burachovič potvrdil správně autora, se v české literatuře mylné autorství Otto Gutfreunda neuvádí.

Zajímavostí je, že při opravách Hornického domu ke konci 60. let 20. století se objevily tendence tento reliéf odstranit. Jeho zničení zabránila argumentace, že motiv reliéfu přece oslavuje pracujícího horníka.

Odborný sochařský web:

Jeden den v životě horníka

Srb – Schlossbauer Wilhelm
Rudolf Wels
Russ Willy

Hornický dům v Sokolově 1923 – 1925 (Náměstí Budovatelů 655)

umělý kámen

Doba vzniku, stylizace figur, záměrný naivismus (viz např. schematické paprsky lamp či sluníčka) a tematika spojená se světem průmyslu a práce, to vše svádí k tomu, abychom reliéf zařadili do blízkosti gutfreundovského civilismu. Právě Gutfreundovi byl tento reliéf dlouho připisován v českojazyčné literatuře regionálně-turistického zaměření (ta uměnovědná jej dosud zcela přehlížela!), a to dokonce už před rokem 1945. Poprvé se tento údaj objevuje už v českém průvodci z nakladatelství Orbis z roku 1936, s. 117 („Krásný Dělnický dům má reliéf od sochaře Gutfreunda“), odkud byl přebírán dále, naposledy v obrazové publikaci Sokolovsko z roku 1985 (Sokolovsko. Sokolov 1985, obr. 23, nestr.). Tehdy tento údaj korigoval karlovarský historik Stanislav Burachovič v Sokolovské Jiskře z 11. prosince 1985. V sudetoněmeckém prostředí byl autor reliéfu samozřejmě znám, neboť Srb – Schloßbauer byl aktivním sochařem ještě dlouho po válce.

Na druhou stranu není jediný doklad, že by autor měl nějaký vztah k okruhu Gutfreundových následovníků, kteří ve 20. letech tento styl hojně aplikovali na fasádách modernistických staveb. Ti se převážně rekrutovali z českojazyčných pražských sochařů o generaci mladších než Gutfreund. Navíc by šlo o reflexi až překvapivě časnou: průlomové dílo civilismu, Gutfreundův vlys Legiobanky, o němž bychom mohli teoreticky uvažovat jako o inspiračním vzoru, je datován 1922-23 a my zároveň víme, že první skica falknovského reliéfu vznikla před dubnem 1923! Proti jeho spojování s civilismem hovoří i národnostní hledisko. Civilismus byl od svého počátku vnímán jako sochařská verze národního „obloučkového“ slohu v architektuře, což dokládá i zmíněná Legiobanka, takže převzetí v sudetoněmeckém prostředí, v němž tehdy ještě byla živá vzpomínka na poválečné národnostní nepokoje, není příliš pravděpodobné.

O tom, že reliéf provedl karlovarský sochař Wilhelm Srb- Schloßbauer není pochyb, nicméně otázka autorství je poněkud složitější. Komplikuje ji už jen to, že jako jeho spolupracovník bývá uváděn další významný regionální sochař Willy Russ, ovšem zatím není jasné, jak přesně se na vzniku reliéfu podílel. Oba se mohli znát již z Vídně, odkud se Russ v roce 1920 vrátil do rodného Krásna (tehdy Schönfeldu), které leží jen několik kilometrů od Sokolova. Russ později proslul svými artdecovými soškami manýristicky prodloužených tvarů a v regionu má několik dalších významných realizací ve veřejném prostoru. Druhý problém dotýkající se autorství spočívá v již zmíněné skutečnosti, že existuje skica vlysu, která je součástí projektu v měřítku 1:100 z dubna 1923 a přesně odpovídá realizované podobě. A zde není jasné, zda je jejím autorem Wels, nebo ji do volného pole v architektonické kresbě načrtl Srb-Schloßbauer, případně zda ji tam nepřekreslil Wels podle nějaké jiné kresby Srba-Schloßbauera, aby posoudil, jak vyzní v zapojení do celku stavby. Ostatně oba v té době pobývali v Karlových Varech a na projektu mohli těsně spolupracovat už v projektové fázi.

S volbou vlysu souvisí několik zajímavých okolností z Welsovy biografie. Wels „završil“ svá studia po vzoru architektů minulých století studijními cestami. V roce 1910 získal Římskou cenu a s ní stipendijní pobyt ve Věčném městě, poté ještě navštívil Anglii a Skotsko a tři měsíce dokonce pracoval v Kensingtonském muzeu v Londýně. Výsledkem této cesty byla brožura Zahradová města. (WELS, Rudolf: Zahradová města. The garden city motion. Knihovnička Času č. 56. Praha : 1911.) Ideu zahradních měst pak v roce 1918 rozpracoval v nerealizovaném projektu rozsáhlého sirotčince pro děti válečných obětí v Lainzu u Vídně pojatého jako ideální město. Brožuru Die Gartenstadt für Kinder (Zahradní město pro děti, viz WELS, Rudolf: Die Gartenstadt für Kinder. Vorschlag zu einer Kinderheimanlage, Wien : 1918.), která měla sloužit jako prostředek na opatření prostředků pro tento bohulibý účel, doprovodil vlastními celostránkovými ilustracemi, v nichž v lineárních perspektivních kresbách zobrazil jednotlivé stavby.

Nás tento projekt zajímá hned z několika důvodů. Zaprvé typ zdejších budov v několika rysech předznamenává projekt Hornického domu: obíhající kolonáda přesně odpovídá charakteru zdejšího portiku, téměř totožná je nízká valbová střecha, podobně se na průčelí uplatňují i velká okna.

Důležité jsou pro nás především dvě kresby s návrhy katolického a evangelického kostela. První z nich je inspirován římským Pantheonem a Wels nechal po jeho obvodu obíhat monumentální vlys v antickém duchu; podobný vlys se nachází na jedné straně lodě v interiéru kostela evangelického. V tomto případě jde o vědomé inspirace starověkými předobrazy, ostatně z kreseb – zejména té zobrazující interiér katolického kostela – je patrné, že Wels se tu uchyluje až k překvapivě historizujícímu pojetí výzdoby. Vedle inspirace římským pobytem se samozřejmě nabízí myšlenka, že v Londýně spatřil i slavný parthenonský vlys v Britském muzeu, kde se hieratický princip uplatňuje velmi silně. Pozornost, kterou Wels tomuto sochařsko-architektonickému motivu věnuje, nás vede k domněnce, že nejen od začátku počítal s reliéfem na průčelí jako s důležitou součástí klasicistního vyznění stavby, ale že je také autorem zmíněné skici. Jinými slovy Wels určil přesnou podobu vlysu, které pak dal Srb-Schloßbauer plastickou formu a svým schematizujícím naivismem ještě umocnil zmíněný hieratický ráz vlysu. V tomto případě by pak ale Wels měl být uváděn jak legitimní spoluautor celého díla!

Památkový katalog:

Monumentální reliéf Wilhelma Srba-Schlossbauera, případně Willy Russe, zobrazuje Jeden den ze života horníka.

Restaurováno 2001 ->

Cyklus zahrnuje:

Loučení s rodinou

Cesta do práce

Fasování nástrojů a fárání

Práce v dole I

Práce v dole II

Vyfárání a vrácení nástrojů

Cesta domů

Znovu doma