Socha Mateřství v parku Na Sadech v Českých Budějovicích

V parku Na Sadech v Českých Budějovicích u jedné z pěšin na břehu Mlýnské stoky stojí socha Mateřství.
Autorem sochy je František Mrázek, písovcová socha je datována některými zdroji 1958, jinými až do roku 1965 (viz text diplomové práce níže).

O této konkrétní soše podrobněji nikde nic. Mírně podobný motiv opakoval sochař v Dačicích.

V terénu vyzděna z cihel nízká základna, v jejím středu na mírném zúžení sokl ze čtyř řad neomítaných cihel. Na něm betonová deska, na níž stojí socha mladé ženy v krátkých přiléhavých šatech. Na levé ruce drží malé dítě, které je k ní přitulené a hlavičku opírá o její krk. Žena dítě přidržuje svou pravou rukou za záda. Dle dalšího textu je socha vytvořena z laminátu, který se velmi těžko dá opravovat a proto vcelku rychle chátrá.

Diplomová práce „Sochy v Českých Budějovicích“ Petra Hepnara z roku 2024:

František Mrázek (*28.7.1912 České Budějovice – †30.5.2002 České Budějovice) do podoby Českých Budějovic se zapsal více než ostatní výtvarní umělci. Z toho důvodu je na následujících řádcích představen v krátkém životopisném medailonku s důrazem na díla spojená s jeho působením v Českých Budějovicích.

František Mrázek se narodil 28.7.1912 v Českých Budějovicích jako nejmladší ze tří sourozenců. Prožil nelehké dětství, které bylo poznamenáno smrtí obou rodičů. Otec padl roku 1916 na ruské frontě. Matka poté zůstala na výchovu tří dětí sama a zemřela roku 1926.

Prvním, kdo zpozoroval Mrázkovo výtvarné nadání, byl jeho pedagog Jan Rafael Schuster, sám výtvarník specializující se na kresbu a akvarely jihočeské krajiny a městských vedut. Svého žáka seznamoval s pracemi předních českých umělců, jakými byli Mikoláš Aleš a Josef Mánes, které František pod Schusterovým vedením reprodukoval. Poněvadž si nemohl dovolit studium na pražských výtvarných školách, věnoval se výtvarné tvorbě pouze při studiu živnostenské školy v Českých Budějovicích. Tam získal i první dovednosti v práci s keramikou, čímž započala jeho celoživotní sochařská činnost. Snad právě tato nově nabytá zkušenost ho odvedla od malířství, ke kterému od raného mládí inklinoval, a jeho zájem se přesunul k plastické tvorbě. Ani malířství však zcela neopustil.

Dříve než začal pracovat v keramické firmě Františka Daňka v Českých Budějovicích, osahal si po skonu své matky práci v malírně porcelánu, kde se později vypracoval až ke složitější figurální malbě. Tam také získal zkušenosti s vlastnostmi hlíny a prací s barvami. Ve výše zmíněné keramické firmě ve svých sedmnácti letech získal opravdové sochařské dovednosti. Začal navštěvovat umělecké výstavy a věnoval se samostudiu starého i současného umění. Jelikož mu firma Daněk nedávala velký prostor k uměleckému růstu, rozhodl se roku 1939 nastoupit na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. U českobudějovické firmy však získal nedocenitelné zkušenosti v oblastech reliéfní tvorby, figurální plastiky i portrétu, které svou pozdější pílí dovedl k dokonalosti.

Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se dostává pod vedení sochaře Jana Laudy. Ten ho brzy poté zve k spolupráci na svých dílech. Válka spojená se strachem o rodinu ho donutila k návratu do rodného města, kde přijal místo vedoucího v keramické dílně.

První období Mrázkovy samostatné tvorby se datuje do 40. let. Tato tvorba je stále ještě poznamenána jeho zaměstnáním. Dále pak vytváří portréty své rodiny a přátel, reaguje ale i na aktuální témata, jakými jsou válka, okupace, gestapo apod. Vznikají například plastiky Lidice (ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie) či Nálet.

Po válce se s nadšením pouštěl do propagace socialismu prostřednictvím plakátů, stovek kreseb, ilustrací různých typů brožur apod., kvůli čemuž zaostávala jeho již rozpracovaná sochařská díla. Později začal pracovat na uctění památky padlých. Příkladem může být reliéf na hřbitově v Mladém. Roku 1946 tvoří poslední díla s námětem války a v následujících letech se věnuje tvorbě, která oslavuje pracující lid. Na konci 40. a počátkem 50. let je umělcův rozsah již velmi široký. Od plakátů a kreseb, přes návrhy medailí a plaket až po figurální sochy v nadživotní velikosti. Pracoval i na obnově nacisty zničeného pomníku biskupa Jana Valeriána Jirsíka. Již v roce 1947 započal s opravami sádrového modelu. K obnovení pomníku však došlo až roku 1993.

V roce 1953 zahájil Mrázek práci na Památníku Rudé armády, který je umístěn na městském hřbitově sv. Otýlie, konkrétně na místě posledního odpočinku sovětských vojáků. Pomník byl slavnostně odhalen až 7.11.1956. Na jeho architektonické podobě se podílel architekt Josef Vítů. Uprostřed památníku se nachází rozměrný reliéf s rozměry 3,5×1,7 m. Na pomníku jsou zachyceny dvě postavy, a to klečící rudoarmějec a voják s praporem, kteří vzdávají hold padlým spolubojovníkům. Tento pomník byl prvním z monumentálních autorových děl, která byla realizována.

Za zmínku stojí i jeho spolupráce s architekty na obnově českobudějovické zástavby. Umělec pak tvořil dekorativní prvky na nově vznikající fasády (1955). Roku 1959 byl autorem interiéru haly českobudějovického pivovaru.

Roku 1960 vzniká i dílo na českobudějovickém výstavišti, které navazuje na jeho práce s tematikou zemědělství, jaké tvořil v předchozích letech pro jiné obce. Podobně je tomu i s reliéfy pro tehdejší Státní rybářství v Českých Budějovicích. Avšak nejen budovatelská či zemědělská tématika byla námětem jeho děl. Dodnes lze obdivovat např. jeho dílo Basketbalista (1957), jinde uváděný i jako Košíkář, před českobudějovickou sportovní halou. Socha je vytvořena z bronzu a měří 2 m. Na své současné místo byla osazena až roku 1985. Jde o velice realistickou plastiku mladého muže v pohybu, který je zachycen před střelbou na koš. Levou nohu má pokrčenou v koleni, oběma rukama svírá míč a hledí vzhůru.

Roku 1961 vznikají čtyři reliéfy s námětem boje dělnické třídy pro Jihočeské muzeum, které se na svém místě již nenachází.

Šedesátá léta lze nazvat zlatým obdobím Mrázkovy tvorby pro veřejné prostory. Jeho díla byla instalována na exponovaná místa, byla tudíž nepřehlédnutelná. Většina z nich se na svých původních stanovištích nachází dodnes. Ke kvalitě jeho děl bezpochyby přispěly časem nabyté zkušenosti.

Podle Miloslava Krajného, který o Františku Mrázkovi sepsal několik publikací, se sochař neustále vracel k ženské figurální tvorbě. Dokládá to několik příkladů. Vnímavému pozorovateli, který zná České Budějovice, jistě neunikla nedávno realizovaná instalace alegorického sousoší Soutok Vltavy s Malší z roku 1962. Sousoší stávalo od roku 1985 na sídlišti Vltava. Později bylo kvůli rekonstrukci odstraněno a poté umístěno v depozitáři. Na své současné místo bylo postaveno 6.5.2021. Zobrazuje dva ženské akty, naklánějící se k sobě a podávající si ruce.

Další dílo s tématikou ženské figury se nachází na Lidické třídě. Je jím alegorická socha Malše II umístěná uprostřed dekorativního bazénu. Jak již název naznačuje, nejde o Mrázkovo první dílo s tématikou Malše. Socha byla na své místo umístěna po dokončení okolního sídliště. Malše II zachycuje ležící nahou ženskou postavu, která se opírá o loket levé ruky, v níž svírá pramen vlasů. Nohy má decentně překřížené a pokrčené v kolenou. Ačkoli její povrch budí dojem kovu, je vytvořená z laminátu. Na rozdíl od jiného díla Labutě v téže ulici, je tato socha v daleko lepším stavu.

Nikoliv pouze samostatné ženské postavy byly námětem autorovy tvorby šedesátých let, nýbrž také konkrétní ženská role, především role matky. Socha Mateřství vytvořená roku 1965 z laminátu, materiálu oblíbeného pro jeho lehkost. Bohužel je velmi náročné tento materiál restaurovat. Uvedená plastika získala své čestné místo v městských sadech po úpravách celého parku roku 1969. Vystřídala po více jak padesátileté proluce pomník Josefa II. od Oskara Tilgnera, odstraněný roku 1918.

Mateřství i Malše II se od sousoší Soutok Vltavy s Malší liší nejen použitým materiálem, nýbrž také absencí různých detailů. Součástí městských sadů se stala i Mrázkova plastika Volavky, původně vytvořená pro prostranství před Státním rybářstvím v Českých Budějovicích. Byla součástí fontány, avšak ze svého místa v 90. letech zmizela. Jak socha Mateřství, tak Volavky, vznikly v souvislosti s oslavami sedmistého výročí založení města.

Na konci 60. let začíná František Mrázek i s abstraktní tvorbou určenou pro veřejná prostranství. České Budějovice obohatila např. plastika s názvem Kompozice z roku 1969 umístěná před budovou základní školy v ulici Čéčova. Jde o pískovcovou skulpturu s výškou 1,6 m. Dalším abstraktním dílem z konce 60. let je plastika s názvem Mašle vytvořená z laminátu, dodnes stojící v Pekárenské ulici. Jiná plastika, s názvem Květ, vytvořená z tepané mědi roku 1970, se do dnešní doby nezachovala.

Součástí díla určeného pro městská sídliště je i plastika Labutě, kterou autor vytvořil pro sídliště na Lidické třídě, kam byla roku 1963 osazena doprostřed betonového bazénu před hotelovým experimentálním domem známým jako „Experiment“ od architekta Jana Bendy. Plastika Labutě byla vytvořena z laminátu. Socha není v dobrém technickém stavu, jedna z labutí má nalomený krk.

František Mrázek se stal též autorem soch a bust významných osobností. Na soše Klementa Gottwalda pracoval téměř deset let a roku 1979 byla vztyčena na sídlišti Vítězný únor. Touto prací vyvrcholila jeho spolupráce s architekty na sochařské výzdobě nově vznikajících městských čtvrtí. Na tomto projektu spolupracoval s architektem Ottem Kubíkem. Bronzová socha zobrazovala stojícího Klementa Gottwalda v dlouhém kabátu. Stála na vysokém podstavci na plošině, ke které vedlo pět schodů. Pomník stál na svém místě do 29.12.1989. Současné umístění sochy není známé. Mrázek tvořil též busty umělců. Busta Karla Rodena (1914–1992) vznikla dle Mrázkova modelu v ateliéru Petra Dvořáka. Dalším poprsím, které vytvořil je busta operního pěvce Romana Kratochvíla (1922–1960). Obě zmíněná díla se nacházejí ve foyer Jihočeského divadla.

Dalšími díly, která již nestojí na svých původních místech, jsou skupinová plastika Internacionalismus, vytvořená pro bývalé Muzeum dělnického revolučního hnutí jižních Čech roku 1975 či sousoší Přátelství z roku 1980, vzniklé u příležitosti 35. výročí osvobození Rudou armádou. To se nacházelo v areálu vojenské nemocnice v ulici Boženy Němcové. Sochy dvou vojáků byly vytvořeny z pískovce a měly výšku 2,7 m.

Dílem Františka Mrázka by údajně měla být socha chlapce, která je umístěna uprostřed kašny v městských sadech.

František Mrázek zemřel 30. 5. 2002 v Českých Budějovicích, kde je také pohřben. Podobně jako na hrobech jiných umělců, se i na tom jeho nalézá jedno z jeho vlastních sochařských děl.