Pomník J. V. Kamarýta v Krumlovské ulici ve Velešíně

V malém parku v Krumlovské ulici ve Velešíně jižně od náměstí J. V. Kamarýta stojí pomník tohoto místního rodáka.
Na trávě před domem čp. 64 tvarovaný kamenný pomník, ve vrchní části na přední straně vpadlé hladké pole s nápisem:

KDO SE ZA SVŮJ
JAZYK STYDÍ,
HODENŤ POTUPY
VŠECH LIDÍ

Ve vrchní ploše vsazena deska z hlazeného kamene (mramor?) s nápisem:

Zde narodil se r. 20/1 1797
básník
Jos. Vlastimil Kamarýt
Zasadil zpěvácký spolek
„Vlastimil“ ve Velešíně
r. 1882

O oslavenci podrobně zde ->. V textu je zmíněn pouze pomník v Táboře.

Na obecním webu:

Jméno obrozeneckého buditele Josefa Vlastimila Kamarýta (1797 – 1833) je spjato s Velešínem, třebaže jako kaplan působil v Táboře a farářem se stal v Klokotech. Velešínský rodák, který se na studiích spřátelil s Františkem Ladislavem Čelakovským, byl ve své době známý jako překladatel z francouzštiny, angličtiny a ruštiny. Psal také vlastní básně, které však spíše než z vlastních prožitků vycházejí z knižních podnětů. Publikoval je v tehdejších časopisech – především v Rozmanitostech, Poutníku slovanském, Čechoslavu, Časopisu Českého muzea Květech. Básně obsahující milostnou, vlasteneckou a přírodní lyriku i epiku, v nichž je patrné ovlivnění lidovými baladami a padělky známými jako Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský, vyšly Čelakovského zásluhou roku 1822 v Praze jako Smíšené básně J. V. Kamarýta. Josef Vlastimil také sebral 246 českých církevních písní, které vydal ve dvou dílech Českých národních duchovních písní (1831 a 1832 v Praze a Hradci Králové). Předčasná smrt mu znemožnila vydat tyto písně i s nápěvy, zlomek zamýšleného díla zůstal zachován v Kancionálu klokotském. Z podnětu Čelakovského shromažďoval i české lidové písně – přičemž výsledek této Kamarýtovy činnosti se pravděpodobně stal jedním z Čelakovského inspiračních zdrojů. Dále soustředil asi 800 citátů tehdejších spisovatelů, mravních průpovídek a přísloví, které vyšly v letech 1834 a 1845. Třetí rozšířené vydání, které připravil k tisku František Dobromil Kamarýt, vydal v roce 1897 Jan František Zítek pod názvem Pomněnky neb rýmované průpovědi nábožnosti, mravnosti a moudrosti, dárek milé mládeži a mládeže milovníkům.

Jako buditel a spisovatel proslul ve své době také bratr Josefa Vlastimila František Dobromil Kamarýt (1812 – 1876), který se stal farářem v Kaplici. Roku 1867 se přičinil o vydání souborného básnického díla svého bratra pod názvem Sebrané světské a duchovní básně.