Pamětní deska Vojtěcha Kocmicha na domě čp. 37 v ulici Betlém v Římově

Na domě čp. 37 v ulici Betlém v Římově je vlevo od vstupních dveří umístěna pamětní deska Vojtěcha Kocmicha.
Na desce z leštěné světlé (asi) žuly nápis:

ZDE SE NARODIL DNE 15. ŘÍJNA 1835
VOJTĚCH KOCMICH
ZEMSKÝ ŠKOLNÍ INSPEKTOR A FILOLOG
ZASLOUŽILÝ BADATEL NÁŘEČÍ
DOUDLEBSKÉHO

Informační list obce Římov 5/15 z 8. září 2015:

VOJTĚCH KOTSMICH

Římovskému rodákovi byl vděčný i spisovatel Alois Jirásek …

V říjnu letošního roku si Římov připomíná 180 let od narození jednoho ze svých slavných rodáků, jazykovědce Vojtěcha Kotsmicha. Dovolím si proto čtenářům římovského zpravodaje přiblížit tuto zajímavou osobnost. Budoucí vědec a pedagog se narodil 15. října 1835 v Dolním Římově čp. 35, v malebné části obce zvané Betlém. Jeho otec Jakub byl tesařský mistr a domkář, stejně jako jeho děd. Matka Tereza byla dcerou sedláka Děkana z vesnice Sedlce pod Svatým Jánem.

Vojtěch se narodil jako nejmladší z šesti dětí. Rodiče později dali nadaného chlapce na studia do českobudějovického německého gymnázia a po jeho ukončení odešel Vojtěch na univerzitu do Prahy, kde úspěšně vystudoval klasickou filologii a slavistiku. Na sklonku roku 1866 pak započal svou učitelskou kariéru jako suplent gymnázia ve Strážnici na Moravě.

Během své profesní dráhy vystřídal další místa na středních školách v Brně, Hradci Králové a Olomouci, kde působil i jako ředitel. Vedle školní výuky našel i dostatek času k odborné jazykovědné práci, jež se týkala rozboru antických i staročeských textů. Již v počátcích své profesní dráhy během svého působení na gymnáziu ve Strážnici na Moravě se začal Vojtěch Kotsmich zabývat doudlebským nářečím. V tomto kraji se dosud rozvíjela lidová kultura moravských Slováků, jež nalézala svůj výraz v osobité řeči, písni, lidových zvycích i krojích. Pobyt v této oblasti patrně zapůsobil i na mladého jazykovědce. Posiloval v něm vzpomínky na rodný kraj, kde se také mluvilo pozoruhodným dialektem, jenž byl plný pěkných výrazů a jazykové čistoty.

Právě v této době napsal studii O podřečí doudlebském, která vyšla v roce 1868 ve Sborníku Musea království Českého. Kotsmichův odborný příspěvek o nářečí byl odbornými kruhy kladně přijat a dal podnět k dalšímu bádání jihočeského regionu.

Zemský školní inspektor a dvorský rada Jako učitel a vědec byl také národně činný, působil ve výboru Sokola a Matice moravské. V roce 1888 byl povýšen na zemského školního inspektora. Současníci líčili Kotsmicha jako muže statné postavy, vážné povahy, přísného na sebe i studenty. Jako zemský školní inspektor byl podobně přísný i na ostatní kantory, ale zároveň uznalý a spravedlivý. Podporoval odbornou badatelskou činnost středoškolských profesorů, kterým zajišťoval pro tento účel u zemské školní rady potřebnou dovolenou. Díky němu tak mohl například August Sedláček sepsat své monumentální dílo o českých hradech a zámcích. Podobně mu byl vděčný i spisovatel Alois Jirásek, který Kotsmichovi děkoval, že mu díky svému postavení vymohl úlevy a dovolené, aby se mohl věnovat své spisovatelské profesi.

Vojtěch Kotsmich nakonec dosáhl i hodnosti dvorního rady, což bylo tehdy nejvyšší ocenění, které mohl zasloužilý státní úředník na jeho místě získat. Svému rodnému kraji se neodcizil a rád prý vyprávěl o tom, jak se chodilo do Římova na pouť a jaký rázovitý lid v jeho domově žil. Zemřel na samém prahu své sedmdesátky dne 30. března 1906 a byl pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

V září 1948 byl jeho rodný dům slavnostně označen kamennou pamětní deskou. A i když autoři desky počeštili příjmení na „Kocmich“ (po válce bylo zvykem počešťovat svá příjmení, ale nikdo neví, zda by se mu to zamlouvalo), visí zde dosud a připomíná, že se v tomto nenápadném domku narodil a ze skromných poměrů vypracoval významný český pedagog a vědec.

Jan Šimánek

Těžko hádat, zda v čp. je chyba v textu či došlo k přečíslování domů v obci. O Doudlebsku zde ->