Socha svatého Floriána u Mariánského pramene v Dubé

Na křížení ulic Sadová a Nedamovské v Dubé u Mariánského pramene stojí socha svatého Floriána.

Socha je kulturní památkou:

Pískovcová socha sv. Floriána se v Dubé (Dauba) nalézá v místě zvaném “Na Máchadle”. Podle informací evidenčního listu NKP ze 60. let 20. století byla na toto místo přenesena až roku 1945 a její původní umístění není známé. Dle starších snímků je zřejmé, že socha stála zpočátku blíže a zády k vlastnímu máchadlu, osazena byla tehdy na nový sokl. Z původního podstavce se dochovala pouze horní část s profilovanou římsou.

V současnosti se statue nalézá poněkud dále od máchadla a je natočena směrem dolů ke klesajícímu terénu. Socha spočívá na jednoduchém pískovcovém novodobém podstavci. Světec v přilbě s chocholem je oděn v tradičním oděvu římského vojáka s pláštěm přes ramena, v krátké suknici, s vysokýma botama. Stojí v kontrapostu s váhou na pravé noze. Levicí přidržuje k tělu praporec s měděnou žerdí a ozdobnou špičkou. Ve své pravici drží svůj obvyklý atribut džberu. Statue není datována, svým uměřeným pojetím, plným objemem a typikou se hlásí až do doby druhé poloviny 18. století.

Původní evidenční list památky informuje:

Ve farním inventáři je zmíněna socha sv. Liboria z roku 1740, s soše sv. Floriana není zmínky. Je zachováno i znění zápisu, který byl na soklu sv. Liboria. Dnešní podstavec sv. Floriana je nový, atributy odpovídají sv. Floriánu.

Městský web:

Nachází se v Sadové ulici nad Máchadlem. Pochází z doby kolem poloviny 18. století a zpodobňuje římského vojáka s kopím a džberem na vodu. Tato socha stála původně u podzemního odtoku z Kostelního rybníka v Českolipské ulici. Po 2. světové válce byla bez podstavce přestěhována k Máchadlu, kde byla usazena na zděný soklík k výtoku vody z trub do vany máchadla. V roce 1996 prošla rukou restaurátorů, kteří pro ni vytvořili nový kamenný podstavec, a socha byla posunuta na dnešní místo.

Sv. Florian se dle tradice narodil v dnešní obci Zeiselmauer – Wolfpassing (v římské provincii Noricum) okolo roku 250 n.l. Sloužil v římské armádě, ale obrátil se na křesťanskou víru. Podle legendy pomáhal křesťanům za Diokleciánova pronásledování, kdy byl zajat a mučen. Za trest byl 4.5.304 v osadě Lorch (řím. Lauriacum – dnes Enns) shozen s mlýnským kamenem na krku do řeky Enže (Enns). Jeho mrtvé tělo našla vdova Valerie a pohřbila ho nedaleko Lince (Linz). V těch místech (dnes městys Sankt Florian) byl kolem roku 800 postaven kostel a později augustiniánský klášter. Florianovy ostatky byly však posléze přeneseny do Říma, odkud je roku 1183 odvezl polský kníže Kazimír II. Spravedlivý do Krakova. Z Polska přivezl část ostatků Karel IV. do Čech. Ty pak byly uloženy v Chrámu sv. Víta v Praze a části relikvií putovaly i do dalších českých a moravských měst (katedrála v Olomouci, kostely v Havlíčkově Brodě, v Kladně a v Jaroměři) jako ochrana před požáry.

Svatý Florián v mládí údajně uhasil velký požár modlitbou a jediným vědrem vody, proto se stal lidovým ochráncem proti ohni a povodni. Je patronem hasičů, hrnčířů, kovářů a dalších profesí souvisejících s ohněm. Také opatruje Horní Rakousko a Polsko. Byl jedním ze Čtrnácti svatých pomocníků.

Aktualizace 8. 3. 2025:

Socha za pár let silně zpustla. Takřka celá je natolik porostlá různými druhy lišejníků, že vypadá jako polychromovaná…